Perfektne skrytá depresia

Perfektne skrytá depresia

Rutherford, Margaret Robinson
Perfektně skrytá deprese

Smútok maskovaný perfekcionizmom
Preklad: Antonínová, Hana

Keď váš život vyzerá perfektne, ale stále vám niečo chýba…
Pokiaľ vám ako malým vravievali, že bolestivé emócie sú známkou slabosti, alebo že pokiaľ ste zraniteľní, je to pre vás nebezpečné, možná ste si vytvorili život, ktorý vyzerá na prvý pohľad perfektne. Pôsobíte úspešne, zapájate sa do verejného diania, zdá se, že ste vždy ochotní pomáhať druhým. V čom je teda problém? Ste plní sebakritičnosti a zahanbenia, nedovolíte si dať najavo svoj strach, hnev, stratu alebo zármutok. Je vám jasné, že niečo nie je v poriadku, ale nie ste si istí, čo to je. Máte pocit, že ste v pasci a sami. Pokiaľ je tomu tak, možno máte perfektne skrytú depresiu.
Tento sprievodca pomôže rozpoznať perfekcionismus, identifikovať deštruktívne myšlenkové scenáre, objavíte vďaka nemu mocné stratégie zvládania nepríjemných pocitov, a čo je najdôležitejšie, zistíte, že keď požiadate o pomoc, nebude to známka slabosti, ale sily.
Knihu uvítajú terapeuti, ľudia s perfekcionistickým zameraním a ľudia s depresiou.
brož., 216 str., 365 Kč

Vydalo vydavateľstvo PORTÁL

Ukážka z knihy

Perfektně skrytá deprese versus klasická deprese

Člověk v klinické depresi se necítí být „sám sebou“. Lidé, kteří ho mají rádi, si uvědomují, že se s ním něco děje, že něco není v pořádku. Dělají si starosti. Ptají se: „Jsi v pořádku? Co se to s tebou děje?“

Při pohledu na pacienta, který se vzpamatovává z klinické deprese, mám někdy pocit, jako by přede mnou stál jiný člověk než ten, který původně vstoupil do dveří. Oči mu jiskří, směje se svým vtipům. Všímá si předmětů kolem sebe, kterých si až dosud nevšiml, protože byl příliš zaměstnán svým vnitřním chaosem. Jako by vystoupil z tmavé jeskyně a začínal si zvykat na světlo.

Prožíváte-li perfektně skrytou depresi, vaši milovaní možná s obavami sledují vaše usilování a bolest. Život s PSD je někdy velmi osamělý. Jste odborník na utajení, a proto není pravděpodobné, že vám někdo řekne: „Poslyš, jsi v pořádku? Vypadáš, že nejsi ve své kůži.“ Pokud nechcete, aby si toho někdo všimnul. Pokud nejste konečně připraveni mluvit o tom, jací jste ve skutečnosti.

Deprese člověka skrývajícího svůj stav vyjde najevo teprve tehdy, když postižený člověk svou bolest rozezná a odhodlá se, že se z ní vyléčí. Pustíte-li se do velmi nesnadné práce a začnete-li se učit, jak vyjádřit své opravdové a bolestné emoce, nebo pokud někomu dovolíte vstoupit do svého skutečného světa, změníte se. Sleduji-li člověka, který se vynořuje ze své perfektně skryté deprese, mívám také pocit, že se seznamuji s někým novým – ale je to jiné než v případě klinické deprese. Slýchám o dlouho potlačovaných pocitech, které se nyní dostávají na povrch. Vídám slzy úlevy. Dozvídám se o hněvu, na který konečně někdo bere ohled. Úžasná změna, kterou sleduji, vyrůstá ze svobodného vyjádření a prohlubujícího se soucitu k vlastní osobě. To je teď vaše cesta. Z Tonyho příběhu vysvítá, jak tato důležitá práce může ovlivnit váš život.

Je-li klasická deprese nedostatkem vitality, perfektně skrytá deprese je nedostatkem sebepřijetí.